Dnes jsem odvysílala první setkání cyklu Cesta za kouřové zrcadlo. Dlouho jsem si to přála a ještě delší dobu jsem sbírala materiál. Jak jsem tak putovala životem, se vším všudy, neustále jsem si kladla otázku, jak se prokousat každodenní realitou v co největší lehkosti, s radostí a vděčností. Nešlo mi to. Dlouho. Proč? Důvodů bylo vícero, ale tím hlavním byla skutečnost, že mi chyběl vědomý pohyb tržištěm společnosti, žití v přítomném okamžiku, bdělost, skepse a ukotvení v sobě.
Nenašla jsem zázračný návod. Nenapsala jsem manuál. Dokonce jsem ani nevytvořila něco nového. Jen jsem si díky svojí cestě rozpomenula na úplné základy bytí a po malých krůčcích jsem je začala žít. A to trvá dodnes. Každý den nacházím hlubší vrstvy těchto základů a vím, že to bude pokračovat, protože svět je dynamický. Učím se vnímat ten tanec venku, ale moje kroky vede jiný rytmus a jiná melodie.
Rozhodla jsem se sdílet to, co ke mně doposud doputovalo. O čem tedy první vysílání je?
O iluzi. O rozpomenutí. O jedinečnosti cesty každého z nás.
O poznání uvíznutí. O zastavení. O tvoření života.
Mým přáním je, abyste našli inspiraci pro vlastní putování za mlhu každodennosti.
