Egomysldrama

Tohle jsou přesně momenty, kdy se propadám, nevím proč, a nevím kam. Je to silný nutkavý pocit připojit se k davu mrtvých lidí a po cestě do jámy za městem si s nimi pokecat o tom, jak na prd to je. Všechno. A furt. A ideálně nejdéle v půli cesty najít viníka mého života. Samozřejmě celého, to by jinak nebylo dostatečně trýznivé. Mně to znovu a znovu vždycky překvapí, že tenhle stav přijde. Vždyť já jsem přeci jinde! Mám to jinak! Bla! Bla bla! Bla bla bla! Béééééé!